rozhodování „vzniká“ okamžikem, kdy se spoluvlastníci sejdou v počtu dostatečném pro zahájení shromáždění, a „končí“ ukončením takové schůze. V mezidobí mezi jednotlivými shromážděními tak „shromáždění“v právním slova smyslu neexistuje a jednotliví vlastníci jednotek tak nemohou vykonávat práva a povinnosti vlastníků, které jim zákon svěřuje v souvislosti s jejich účastí a rozhodováním na shromáždění. Není proto možné, aby vlastníci jednotek vykonávali působnost shromáždění v době, kdy se shromáždění nekoná. Vlastníci jednotek tak nemohou ve věcech spadajících do působnosti shromáždění rozhodovat ani korespondenčně. Aby bylo možné rozhodování korespondenční formou, musela by taková možnost vyplývat ze zákona. Tak je tomu např. u obchodních společností, kdy např. společníci společnosti s ručením omezeným mohou ve věcech společnosti rozhodovat jak na její valné hromadě (kterou lze považovat za obdobu shromáždění vlastníků jednotek), tak i mimo ni. Obdobné oprávnění však zákon v souvislosti se shromážděním vlastníků jednotek nestanoví.